25.10.2009

Bedřichov x Pacov

Tak jsme absolvovaly zápas bez naší zlámané Niky. V prvním setu jsme si ukázaly, že ono to jde a prohrály pouze o pár bodů. Měly jsme na výhru, jenže jsme se zase splašily.
Další dva sety už nebyly tak koukavé. Hodně jsme nepodávaly a vázlo zakončení.
Druhý zápas se nám v prvním setu vůbec nedařilo podání (zase). Nepodaly jsme třeba hned tři servisy za sebou, což nás shazovalo, protože když už jsme si konečně vybojovaly bod, tak jsme další hned ztratily.
A zbylé dva sety jsem pozorovala z lavičky. Ono je jiné tam stát a koukat se, že… =o)
No musím říct, že pokoukání to teda rozhodně nebylo pěkné. Rozhodně jsme nepředvedly, co umíme. Trochu jsme vypadaly jako zaběhlé stádo bubáků. Musí nás to bavit a podpořit se. Pak to půjde líp;)

19.10.2009

Pacov x Světlá

V neděli 18. října jsem se sešli v osm hodin ráno v tělocvičně. Čekal nás zápas se Světlou, o které jsme věděli, že hraje dobře a Jarda nás varoval už dopředu.
Po prvním setu jsme ale zjistili, že je to hratelný soupeř a že na něj máme šanci. Byla velká škoda setů, které jsme prohráli třeba jen o dva body. Zpočátku nám nahrálo, že holky ze Světlé zkazily hodně podání, pak to ale zlepšili. Naše podání bylo oproti letošním zápasům rozhodně lepší. Zase jsme si nechali utéct hodně bodů hned ze začátku a pak to doháněli zbytek setu.
Měli jsme šanci na výhru a stačí k tomu zlepšit pár maličkostí. Příště už jim to natřem!:)

+ Velká pochvala patří naší Nikolce, která odehrála ještě kus zápasu se zlomeným zápěstím.

21.8.2009

Letošní sezona začala srpnovým soustředěním. Připravovaly jsme se na sezonu. Letos jsme měly hrát soutěže dvě - kadetky a juniorky. Upřímně jsme z toho radost moc neměly. V kadetkách jsme přece nevyhrály ani jeden zápas a teď máme hrát s ještě se staršíma? No potěš..
Když to ale začalo, zjistily jsme, že to sice nebude žádná sranda, ale že když chceme, můžeme si pořádně zahrát. Ukázaly jsme si to hlavně v zápase s Novým Městem, kde jsme (sice hlavně kvůli Janíkovi) uhrály snad i tu dvacítku.
Tréninky se taky hodně změnily. Musely jsme celou tu dobu držet pozornost a snažit se to neflákat. A taky jsme se připravovaly na konkrétního soupeře. Někdy to prostě nešlo, každá z nás si vybrala svůj den. To vlastně platí i o zápasech. Ale co, jsme jenom lidi...

Ač jsme všichni o minulém roku tvrdily, že nedokážeme mít stabilní výkon, že jsme prostě skvělý nebo naprostej propadák, tak letos se to o trošku zlepšilo. Výkyvy nebyly tak znatelný, i když tu pořád jsou. Hodně nám pomohlo, že jsme konečně ochutnaly pocit vítězství a zalíbil se nám, tak doufám, že příští rok si ho užijeme víc;-) Taky jsme se musely zlepšit v komunikaci. Mně osobně to ze začátku dělalo docela problémy. Navíc jsem špatně nesla kritiku. Já ty chyby naschvál nedělala.:) Blanka mě o zápasech celkem držela. Uklidnilo mě, když za mnou přišla a prostě řekla, že teď už to přijmu. To časem dělal vesměs celej tým a všechny holky mě dokázaly podpořit. Na síti dost pomáhala Nika s jejím věčným „naper to tam“ a „héééj, teď mi Janík nenahraje“, ale samozřejmě i Janík sám. Ale to snad není třeba ani zmiňovat, to my všecky víme.

Tréninky byly náročný hlavně, když byly třikrát týdně. Najednou bylo málo času a obdivuji Černovičačky, protože pro ně to bylo nejnáročnější. O tréninkách bychom, podle mě, potřebovaly hrát šest na šest. Prostě jako o zápase. Je nás málo a když hrajeme do prázdného hřiště, nemusíme koukat, kde kdo stojí, nemusíme se vyhýbat blokům a vykrejvat jsme často chodily naprázdno. Jinak snad nemám žádné další připomínkyJ

V zápasech jsme získaly tu schopnost, že více méně víme, kde stát při všech pozicích.  Prostě se řeklo, že Kačí jako libero půjde doleva za smečaře a zbytek se přizpůsobil. Minulej rok to pro nás bylo ještě docela nepředstavitelný. Zápasy nám prostě pomohly a naučily to, co se o tréninku secvičit nedá…

Letos jsme tomu obětovaly hodně času, hodně nervů a hodně sil, ale i když naše umístění tomu neodpovídá, naučily jsme se hodně. A i přesto, že někdy už prostě chyběla chuť hrát, že jsme to dělaly rády a (ač to bude znít jako klišé) s láskou…

5.5.2009

25.5.2009   Pacov - Ždár nad Sázavou  KKY

Tenhle zápas byl tak trochu jinej. Jarda nás nechal převážně hrát úplně samotné a snažil se do hry nezasahovat. Pořád jsme dělaly zbytečný chyby, ale jinak myslím, že jsme se s tím vypořádaly dobře. Jsem ráda, že jsme nepustily ani set, i když ten poslední byl jen taktak.
Výhra se od nás očekávala a je to věc, kterou potřebujeme, protože výhru bychom nedocenily, kdybychom jí nezakusilyJ
S útokem jsme se, myslím, vypořádaly taky dobře. Taky už jsme se začaly koukat, kde kdo stojí a hodně míčů jsme uzalejvaly. Zálivky jim dělaly větší problémy než podařená smeč.
Janík nahrával jako drak a Nika je zarazila rychlíkamaJ. Janča si to zkusila vzadu, přestala se bát a přihrávala. A vepředu je zastrašila MONSTR blokem!
Když už jsem začala jmenovat, tak to taky dodělám. Renča ukázala, že útočit umí ze všech stran a docela si užívala míče, které jí létaly rovnou na zem. Káča zabodovala hlavně na podání a samozřejmě na přihrávce. Hanču jsme tentokrát nechali sedět ze zdravotních důvodů, ale i tak s Terkou fandily a podporovaly. A nesmíme zapomenout na Blaňouše, která si se svými bolavými kotníky nejspíš taky vyřvala hlasivky a okousala všechny nehty J

Doufám, že jsme Jardovi udělaly naší hrou radost, protože my jsme si jí užily. Bylo to skvělý zakončení sezóny…:-*

6.5.2007

Zdálo se mi naprosto jednoduché napsat něco (cokoli) o volejbalu. Sportu, který mám ráda, ačkoli ho hraju necelý rok. Jenže teď, když tu sedím, nenapadá mě nic. (přesně tomuhle se říká automatické psaní xD)
Pro začátek začneme začátky (hooodně dobrý slovní spojení:)). Na první trénink jsem se dokopala v září 2006. Volejbal mě baví, ale nejsem si jistá, zda bych u něj zůstala, kdyby mě holky mezi sebe tak skvěle nevzaly. Každý trénink se strašně nasmějeme a hlavně máme bezva kolektiv!
Jarda se fakt snaží, i když to s náma nebejvá zrovna jednoduchý a myslim, že lepšího trenéra bysme hned tak nenašly. I když je z nás sem tam hodně na nervy. Ostatně, kdo by nebyl! :-D Navíc ho vyjdeme poměrně draho, protože když hrajeme o žvejky nebo pizzu, tak nám to jde samo od sebe xD. (Ehm.)
Každopádně bych chtěla poděkovat celýmu našemu volejbalovýmu grupci a popřát nám hodně zdaru do budoucích zápasů, tréninků, posezeních v pizzerce (a nejen tam) atd atd...! :-D