KP Juniorky 11.11.2009   Pacov -Nové Město na Moravě

 

Druhá půlka sezony nám začala hnedka brzo v lednu, zápasů bude dost a termínovej kalendář je nabitej k prasknutí. No co se dá dělat, takovej je už život sportovce. Ale máme to rádi, tak není se proč zlobit. Hnedka na přivítanou v lednu k nám přijel na odvetu tým holek z Nového Města na Moravě. Když sem viděl jak přijíždějí velkým autobusem, tak jsem si říkal, kolik jich sakra přijelo??? Naštěstí jich bylo 7 a autobusem přijely, protože dostaly na to nějakou dotaci.
Poslední dobou nám dělá problémy ( mimo volejbalu ) dochvilnost, zjistil jsem že peníze do kasy asi nejsou to pravé, tak budu muset vymyslet další pokuty. Takže místo v 9 v hale  se scházíme v 9:10. Na začátek nějaké ty mé kecy a jdeme na rozcvičku. Nikola mě zdělila že jí zase bolí ruka a ani tejp nepomohl, no neobejdeme se bez ní, takže musela na plac.
Zápas se dal jasně očekávat. Soupeř je to kvalitní, holky to hrajou spolu už nějakej ten pátek, takže jsou sehrané. Taky to tomu odpovídalo. I když neměly tvrdej servis jako u nich doma na podzim, stejnak jsme měly problém na přihrávce. I když už to nenaháníme po hledišti. A zase ten náš nějvětší problém. Útok. Jestli se tomu dá říkat útok. Když už se k tomu dostaneme, tak je to nemastné neslané, bojíme se že to zkazíme a ubereme na razanci. Teda většinou. A přitom, když se nebojíme , tak to je paráda, až se někdy nestačím divit. Na tréninku to trénujeme, ale v zápase to neumíme prodat. Je to otázka času a vyhranosti, vím že se z toho dostaneme a holky se naučí to prodat i v zápase. Zpět k zápasu. První set skončil tak, že mě připadalo že všechny šly spát tak ve 7 ráno, ospalej výkon bez života. Druhej  set byl lepší, ale stále to bylo mrtvé, u míčů jsme  pozdě, řešíme situace stále špatně, místo kroku vpřed, padáme na kolena a natahujeme se za míčem. Třetí set už byl o něčem jiném. Jestli je to tím, že už si řeknem, vlastně je už konec, tak není se čeho bát, nevím! Dokonce i soupeř se bál o výsledek a vzal si na nás time.
Po malé přestávce a malém občerstvení jsme nastoupily k druhému utkání odhodlané zlepšit hru. Částečně se to dařilo, zlepšil se útok, hlavně středem u Nikííí a taky Renčátku se dařilo na smeči, hlavně na hlavním kůle. Dařilo se i čapnout útok soupeře, ale z těchto míčů jsme jen minimálně bodovaly a to je škoda. Chybí nám v těchto chvílích zachovat klid a chladnou hlavu si rozehrát míč. To je náš další problém. Stane se nám , že po perfektní přihrávce a dobrém útoku soupeř jen náhodou vrátí míč zadarmo zpět a my to nezopakujeme a uděláme triviální chybu. Tady nám chybí hlavně komunikace mezi hráčkami. Druhej zápas skončil jako ten první, vítězstvím soupeře. Nedá se nic dělat, víme kde máme velké rezervy a budeme muset makat na jejich odstranění.
Ještě jedna věc se mi honí v hlavě. Myslím si že všechny činnosti neděláme na 100%. Myšleno tak, že se uspokojíme že ta přihrávka je dobrá , i když není tak jak má bejt a nemůžeme útočit ve třech. Dále třeba když máme zahrát míč s pole prsty na smečaře. Také to je takové napůl. Neříkám že to tak je vždycky, jen holky ví jak to je. A tak musí každá začít u sebe.
Abych to nějak uzavřel. Těžký soupeř, ale vidím zlepšení u všech a hlavně sílu jít dopředu a poprat se stím. I když se nevyhrálo, tak můžu za sebe říci : mám z toho dobrý pocit.
Teďka 14 budeme trénovat a pak jedeme na zápas do Náměště. Tam to bude hlavně o morálním výkonu. Ahoj, a dneska sorry  , je to bez fotek.
Ještě jedna věc mě docela nasrala. A to že se žádný hráč, člen našeho oddílu nejde podívat na zápas holek. Mimo Libora, který byl na našich všech utkáních a výjimečně chyběl, mě to dost zaráží u ostatních. Myslím tím mladé hráče, starší, prostě mě to připadá, že je to skoro všem jedno. Tak to mě mrzí i za holky, podporu v hale by si zasloužily. Hlavně sou to naše nástupkyně v oddíle a ony budou pak sedávat ve vagonu a vykecávat se , když my už tady nebudeme. :-)